Diagram 1: Něco z historie

(As Súlí, 9. - 10. století - mat 5. tahem)

Předchůdcem dnešního šachu byla hra zvaná šatrandž a předchůdci dnešních úloh a studií byly tzv. mansúby, které se zpravidla řešily o peněžité sázky. Mansúby napodobovaly pozice z partie, důraz se kladl na to, aby pozice bílého vypadala beznadějně.

Figura na poli h3 našeho diagramu je tzv. alfil (v notaci označen A), předchůdce dnešního střelce. Tato figura táhla diagonálně o dvě pole a mohla přeskočit jiný kámen, jako jezdec. Řešení: 1.Vh8+ Kxh8 2.Af5+ Kg8 3.Vh8+ Kxh8 4.g7+ Kg8 5.Jh6 mat, pole h7 kryje alfil.

Diagram 2: Počátky moderní úlohy

(Adolf Anderssen, 1844 - mat 4. tahem)

Tato úloha z poloviny 19. století už zcela odpovídá dnešním požadavkům. Černý stojí v patu, který bílý musí okamžitě zrušit; je ale jasné, že nesmí černého krále pustit z okraje šachovnice.

K cíli vede jedině 1.Sh5 Kxh5 2.Kg7 h6 3.Kf6 Kh4 4.Kg6 mat.

Diagram 3: Obtížnost především

(Samuel Loyd, 1889 - mat 2. tahem)

I v počátcích moderní šachové úlohy se kladl důraz na obtížnost řešení a nevěrohodnost výzvy pod diagramem. Kvůli zvýšení obtížnosti skladatelé neváhali použít i zcela zbytečné kameny.

Příkladem podobné šarády je naše dvojtažka, kterou řeší nepravděpodobný úvodník 1.Sf8. Hrozí 2.Da1 mat, na 1...Sxb2 přijde 2.Sxh6 mat, na 1...Kxb2 2.Da3 mat, a na 1...Jc2 2.Dxc2 mat.

Ve výchozím postavení je ale spousta kamenů úplně zbytečných, viz další diagram.

Diagram 4: Bez zbytečných kamenů

(Frank Janet - podle S. Loyda, 1918 - mat 2. tahem)

Po odstranění zbytečných kamenů obou stran vznikla pozice druhého diagramu, jejíž řešení je úplně stejné, jako řešení úlohy Loydovy. Zvyšování obtížnosti pomocí neekonomických figur a pěšců se stalo pro skladatele nepřijatelným, naopak se začalo oceňovat co nejúspornější zpracování šachových myšlenek.

V současné době je použití neekonomického kamene zásadní vadou jakéhokoli problému.

Diagram 5: Úloha musí být korektní

(Frank Healey, 1861 - mat 3. tahem)

Trojtažku řeší nečekané 1.Vh1 tempo Se8 (na jiné tahy jde 2.Dc6 nebo Dd6 mat) 2.Db1 (hrozí 3.Db4 mat) 2...Sb5 3.Dg1 mat. Bílá věž uvolnila dámě dráhu k poli g1, námětu se říká ražení dráhy.

Dvě bílé figury v úloze vůbec nehrají a slouží jen k udržení korektnosti. Bez střelce a1 by úloha měla vedlejší řešení 1.Va1, bez věže f3 by zase byla neřešitelná po 1...f3.

Dnes je takové použití bílých figur v úloze nepřijatelné, pro černé kameny to ovšem neplatí.

Diagram 6: O století později

(Milan Vukčevič, 1950 - mat 4. tahem)

O 90 let později skladatelská technika pokročila, diagram ukazuje zpracování stejného tématu v krásně ekonomické formě. Stejně jako předchozí úloha je i tato čtyřtažka tempová.

Řešení: 1.Vb8 e3 2.Sa8 e2 3.Db7 e1D 4.Db2 mat. Dva bílí a dva černí pěšci se hry neúčastní, i zde ale slouží k zamezení řady vedlejších řešení. U pěšců však takové použití nevadí.

Nekorektní úlohy se dnes prakticky nevyskytují, korektnost umějí prověřit šachové programy.

Diagram 7: Studie

(Tigran Gorgiev, 1929 - bílý vyhraje)

Na rozdíl od úloh nezáleží ve studiích na délce řešení, důležité je pouze splnit zadání po jakémkoli pokračování černého. Je také třeba dávat pozor až do konce a nepřerušit řešení předčasně.

Cílem bílého je proměna volného pěšce, k tomu poslouží jednoduchá kombinace 1.f5+ Kxf5 2.Jh6+ Vxh6 3.f7 Jg5+ 4.Sxg5 a hotovo? Pozor, ještě úplně ne! Po 4...Kxg5 5.h4+ Kg6 si totiž bílý nesmí postavit dámu ani věž pro pat, musí tedy zahrát 6.f8S a po jakémkoli tahu krále 7.Sxh6 a vyhraje.

Diagram 8: Samomat

(B. Petrovskij, 1985 - samomat 2. tahem)

Samomat je neobvyklá úloha, ve které bílý přinutí soupeře, aby mu dal mat. Je to hodně zvláštní, ale může to být pěkná šachová zábava. Mimochodem jde o velmi starý typ šachových úloh.

Řešení diagramu: 1.Dg2 tempo h1D+ nebo h1V+ 2.Df1+ Dxf1 mat, 1...h1S 2.Df3+ Sxf3 mat, 1...h1J 2.Dh3 tempo Jf2 mat.

Diagram 9: Pomocný mat

Pál Benkö, 1970 - pomocný mat 3. tahem)

V pomocném matu bílý a černý na vytvoření matové pozice spolupracují. Ani v jednoduché pozici to nemusí být snadné, jak ukazuje miniaturka slavného maďarského velmistra.

V pomocném matu začíná většinou černý a tahy se v tom případě také zapisují v pořadí černý - bílý.

Mat zde překvapivě vznikne uprostřed šachovnice: 1.Kb2 Vd5 2.Kc3 Vc5+ 3. Kd4 Jb3 mat.

Diagram 10: Retrográdní analýza

(Tibor Orbán, 1976 - pozice po 4. tahu, důkazová partie)

Velmi rozmanité retrográdní problémy se zabývají šachovým dějem, který pozici předchází. Typickým zadáním je sestavení tzv. důkazové partie, která končí v pozici diagramu. Je samozřejmé, že obě strany musí i zde spolupracovat a partie tedy budou často velice roztodivné.

Na diagramu je pozice po čtvrtém tahu černého, máme tedy sestavit přesně čtyřtahovou důkazovou partii. Sestavení partie třítahové zde totiž není žádný problém, např. 1.e4 e6 2.Sc4 c6 3.Sxe6 dxe6. Správné řešení vyžaduje více důvtipu: 1.e4 e6 2.Sb5 Ke7 3.Sxd7 c6 4.Se8 Kxe8.