Francouzská obrana: 1.e4 e6

Nejčastější pokračování:

- 2.d3 (varianta A)

- 2.Jc3 d5 3.Jf3 (varianta B)

- 2.d4 d5 3.exd5 exd5 (varianta C)

- 2.d4 d5 3.e5 (varianta D)

- 2.d4 d5 3.Jd2 dxe4 (varianta E)

- 2.d4 d5 3.Jd2 Jf6 (varianta F)

- 2.d4 d5 3.Jd2 c5 (varianta G)

- 2.d4 d5 3.Jf3 Jf6 (varianta H)

- 2.d4 d5 3.Jf3 Sb4 (varianta I)

Varianta A: 2.d3

Ideou bílého je po 2...d5 hrát 3.De2 s dalším Jb1-d2 a c2-c3.

Podobná pozice může vzniknout také po 2.De2. Tah 2.De2 hrával již Čigorin a tah 2.d3 oživil Robert Fischer.

Pokud bílý fianchettuje bělopolného střelce na g2, je tato varianta často podobná Královské indické s obrácenými barvami.

Varianta B: 2.Jc3 d5 3.Jf3

Varianta dvou jezdců, bílý odkládá tah d2-d4 na pozdější dobu.

Nejčastější odpovědí černého je 3...Jf6 a po 4.e5 Jfd7 5.d4 c5 musí bílý sebrat 6.dxc5 s oboustrannými možnostmi.

Variantu dvou jezdců používá ze současné světové špičky například ruský velmistr Jan Něpomniaščij.

Varianta C: 2.d4 d5 3.exd5 exd5

Výměnná varianta.

Pozice má symetrický charakter a je přibližně vyrovnaná.

Bílý má kromě jednoduché výstavby Jg1-f3, Sf1-d3, 0-0, Sc1-g5 (nebo -f4) a buď Jb1-c3 nebo c2-c3 a Jb1-d2 s minimální šancí na získání výhody také agresivnější postup 4.c4 s živější hrou a tlakem na d5.

Varianta D: 2.d4 d5 3.e5

Steinitzova varianta. Bílý blokuje střed a získává prostorovou převahu, černý má ale možnost protihry napadáním středového pěšce 3...c5.

Hra obvykle pokračuje 4.c3 Jc6 5.Jf3 Db6 a bílý může obětovat pěšce 6.Sd3 Sd7 (po 6...Jxd4 7.Jxd4 Dxd4 by ztratil dámu 8.Sb5+) 7. 0-0 za náskok ve vývinu.

Nebo může volit klidné 6.Se2, případně 6.a3 s ideou b2-b4 a nejasnou hrou.

Varianta E: 2.d4 d5 3.Jd2 dxe4

Pokračování 3.Jd2 se nazývá Tarraschova varianta.

Pozice po 3...dxe4 4.Jxe4 (Rubinsteinova varianta) může také vzniknout z jiného pořadí tahů 3.Jc3 dxe4.

Postavení černého je sice poměrně pevné, ale bílý má trvalou prostorovou převahu.

Varianta F: 2.d4 d5 3.Jd2 Jf6

Po 3...Jf6 a 4.e5 získává hra blokovaný charakter.

Nejčastější pokračování je 4...Jfd7 5.Sd3 (nebo také 5.f4) 5...c5 6.c3 Jc6 7.Je2 cxd4 8.cxd4 f6, kde vzniká ostrá pozice s oboustrannými šancemi.

Bílými tuto varianty s úspěchem využívá také český reprezentant David Navara.

Varianta G: 2.d4 d5 3.Jd2 c5

Vede k otevřenější pozici s oboustrannými šancemi.

Po 4.exd5 exd5 vznikají pro černého za cenu izolovaného pěšce pozice s volnější hrou (tato varianta byla hlavní zbraní Korčného v zápase o titul mistra světa s Karpovem v roce 1974).

Naopak zájem o tah 4...Dxd5 oživil Anand po výhře černými nad Kasparovem v roce 1992.

Varianta H: 2.d4 d5 3.Jc3 Jf6

Klasický systém.

Bílý pokračuje buď 4.e5 (Steinitzova varianta), nebo častěji 4.Sg5 s možnostmi černého 4...dxe4 (Burnova varianta), 4...Sb4 (MacCutcheonova varianta) nebo nejhranější 4...Se7.

Bílý zde obvykle pokračuje 5.e5 Jfd7 6.Sxe7 (zajímavý je i Aljechin-Chatardův útok 6.h4 s obětí pěšce, s kompenzací bílého) 6...Dxe7 7.f4 s prostorovou převahou bílého.

Varianta I: 2.d4 d5 3.Jc3 Sb4

Winawerova varianta (nebo též Nimcovičův systém).

Po 4.e5 c5 5.a3 Sxc3 6.bxc3 Je7 má bílý prostorovou převahu, ale nepříjemného dvojpěšce.

Vznikají velmi ostré pozice, především po 7.Dg4 (hraje se též klidnější 7.Jf3 nebo ostřejší 7.h4) 7...Dc7 8.Dxg7 Vg8 9.Dxh7 cxd4 10.Je2 s ostrou nejasnou hrou.