Diagram 1: Jednoduchá matová kombinace

Bílý na tahu využije slabě chráněného postavení černého krále k jednoduché oběti věže 1.Vxh7+. Na vzetí králem 1…Kxh7 přijde 2.Dh3 mat, na 1…Jxh7 2.Jg6 mat.

Na takové kombinaci není nic zvláštního, dobrý hráč by ji měl uvidět skoro okamžitě.

Podobná kombinace ale může posloužit jako inspirace šachovému skladateli, zpracování ve formě šachové úlohy uvidíme na dalším diagramu.

Diagram 2: Totéž v úloze

(Murray Marble, 1909 - mat 2.tahem)

V naší první dvojtažce je v umělecké formě zpracována velmi podobná kombinace.

Překvapující úvodník 1.Se4 vytváří hrozbu 2.Dxd5 mat, černý se brání sedminásobným (!) braním obětovaného střelce. Tím vznikají varianty 1...Dxe4 2.Vc2, 1...Vexe4 2.Vc1, 1...Vfxe4 2.Jf5, 1...Jfxe4 2.Vhd3, 1...Jgxe4 2.Je6, 1...dxe4 2.Dd8 a konečně 1...Kxe4 2.Vc4 mat. 

Hodnota úlohy spočívá zejména v rekordním opakování jednoduchého motivu.

Diagram 3: Vidličková kombinace

Partii Réti - Tartakower, New York 1924, zakončil bílý krátkou kombinací, zakončenou typickým dvojím úderem - jezdcovou vidličkou.

Zahrál 1.Vd6 a po 1...Dxd6 2.Dxg4+ Kh7 3.Dxg7+ Kxg7 a nyní 4.Jf5+ s výhrou bílého.

Protože vidlička je taktický úder, zaměřený na zisk materiálu, vyskytuje se zpracování tohoto motivu v šachové úloze zřídka. V úloze je úkolem bílého dát soupeři mat, materiál nehraje žádnou roli. Vidličkové kombinace se zato často vyskytují v šachových studiích.

Diagram 4: Romantická studie

(Leonid Kubbel, 1921 - bílý vyhraje)

Výchozí pozice se partii příliš nepodobá, nicméně vyřešení této studie je zážitek.

Bílý na tahu musí dávat pozor i na svého krále, mnoho tichých tahů si proto nemůže dovolit.

Řešení: 1.De4+ Kb8 2.Vb6+ (motiv přerušení, nelze 2.Ka6 Dxh6+) 2...Sxb6 3.Ka6 (hrozí 4.Db7 mat) 3...Vd7 4.Da8+ Kxa8 5.Jxb6+ Kb8 6.Jxd7+ Kc8 7.Jxf8 a bílý s figurou navíc vyhraje.

Diagram 5: Zisk dámy napíchnutím

Bílý vyhrál krásným tahem 1.Dh3 Kxf7 2.Dh7+ Ke8 3.Dh8+ Kd7 4.Dxb8, černý se po ztrátě dámy vzdal.

Zisk materiálu napíchnutím je rovněž častým námětem šachových studií, v úlohách se vyskytovat nebude.

Diagram 6: Echo ve studii

(Josef Moravec, 1962 - bílý vyhraje)

Ve studii českého skladatele bílý dobude černou dámu napíchnutím dvakrát, a to zcela analogickým způsobem - klíčová pozice je v obou variantách o sloupec posunutá. Takovému opakování nějakého obratu či matového obrazce se říká echo a je to ceněný umělecký prvek.

Řešení: 1.Jh2+ Kf2 2.Df6+ Ke3 (2...Kg3 3.Dg5+ Kf2 4.Dg1 mat) 3.Jf1+ Ke4 4.De6+ Kd3 5.Dxa6+, nebo 2...Ke1 3.Jf3+ Kf1 4.Jg1+ Df2 5.Dxa6+ Ke1 6.Da1+ Kd2 7.Db2+ Ke3 8.Db6+ a bílý vyhraje.

Diagram 7: Proměna v jezdce

V této cvičné pozici, která ale má partiový charakter, vyhraje černý na tahu hezkou kombinací s dvojím zavlečením bílých figur do závěrečné jezdcové vidličky. Jezdec přitom vznikne proměnou černého pěšce, což je v praktické partii případ velmi neobvyklý.

Černý zahrál 1...Vf1+ 2.Vxf1 Dh2+ 3.Kxh2 gxf1J+ 4.Kg2 Jxd2, získal tak figuru a přešel do snadno vyhrané koncovky jezdce proti střelci se dvěma pěšci navíc - černý vyhraje.

Diagram 8: Slabé proměny ve studii

(Mark Liburkin, 1933 - bílý vyhraje)

Proměny pěšce ve slabší figuru se ve studiích vyskytují dost často, motivem bývá vyvrácení patové obrany soupeře. V naší romantické studii se bílý musí v průběhu celého řešení bránit matovým hrozbám, a současně dávat pozor na paty.

Řešení: 1.Je4+ Kd3 2.Jc5+ Kc3 3.Jb3 Se5 (hrozí odtah krále, bílý musí stále napadat střelce) 4.f4 Sf6 5.e8J Sh8 6.f5 Se5 7.Sh2 (zisk tempa) 7...Sxh2 8.b7 Se5 9.b8S (9.b8D Kc4+ 10.Dxe5 c1D+ 11.Jxc1 pat) 9...Sxb8 10.Jc7 Sxc7 11.e7 Se5 12.e8V a bílý vyhraje.

Diagram 9: Slabé proměny v úloze

(Walther Jorgensen, 1949 - mat 3. tahem)

Požadavek na mat v určeném počtu tahů dává slabým proměnám i jiné motivace, zejména krytí potřebných polí v matové síti. Velice obtížným úkolem je například zpracování tzv. všeproměny, tzn. spojení všech čtyřech možných proměn pěšce ve variantách jediné úlohy.

Naši trojtažku řeší tah 1.Db1, po kterém na čtyři tahy černého krále následují čtyři varianty s různými proměnami bílého pěšce d7: 1...Kd6 2.d8D+ Kxe6 3.Se8 mat, 1...Kxc6 2.d8V tempo Kc7 3.Db6 mat, 1...Kxe6 2.d8S tempo Kd5 3.Sf7 mat, 1...Kxc4 2.d8J tempo Kd5 3.Dxd3 mat.

Diagram 10: Odvázání svázané figury

Černý posledním tahem svázal bílou věž na f3 a zároveň ji hrozí se šachem sebrat.

Zdánlivě obtížnou situaci bílý vyřešil prostým tahem 1.Vg2, kterým věž odpoutal s hrozbou 2.Dxh7+ Kxh7 3.Vh3 mat.

Černý totiž nemůže věž sebrat 1...Dxf3 pro 2.Dxf8 mat a uvedenou hrozbu jinak pokrýt nelze. Bílý partii vyhrál.

Diagram 11: Mat osmým tahem

(Anatole Mouterde, 1922)

Působivě je odvazování zpracováno v této velmi jednoduché pozici, v průběhu řešení si obě bílé figury vystřídají své funkce. Černé figury jsou sice zcela pasivní, přesto je působ výhry bílého velmi zajímavý.

Řešení: 1.Vd3+ Kc8 2.Vc3+ (odvázání dámy) 2...Kb8 3.Dc7+ Ka8 4.Da5+ Kb7 5.Db4+ Ka6 6.Da3+ Kb7 7.Db2+ (odvázání věže) 7...Ka6 8.Va3 mat. Manévru dámy mezi 4. a 7. tahem se říká „schody“.