Diagram 1: Nejslavnější studie

(Fernando Saavedra, 1895 - bílý vyhraje)

První část boje je vynucená. Po 1.c7 hrozí proměna pěšce a černý může jen šachovat 1...Vd6+ 2.Kb5 (2. Kc5 Vd1 a nelze 3.c8D Vc1+) 2...Vd5+ 3.Kb4 Vd4+ 4.Kb3 Vd3+, jenže po 5.Kc2 šachy končí. Černý se ovšem nevzdá a hraje 5...Vd4, po 6.c8D následuje 6...Vc4+! 7.Dxc4 pat. 

Tím ovšem studie nekončí. Bílý odpoví překvapujícím 6.c8V (hrozí Va8+) a po jediném 7...Va4 rozhodne partii dvojím úderem 8.Kb3 ­- aby nedostal mat, musí černý obětovat věž a samozřejmě snadno prohraje. Jedna z nejslavnějších studií všech dob.

Diagram 2: Proměna pěšce

(Michail Kljackin, 1924 - bílý vyhraje)

V další známé studii vypadá výhra bílého velmi nepravděpodobně. Bílá věž je napadena a po jejím ústupu černý klidně sebere Pc6. Takže musíme zkoušet i paradoxní tahy, jako například oběť pěšce 1.c7.

Černý musí sebrat 1...Kxc7 - a už jistě vidíte vtip celé skladby. Bílý totiž pokračuje 2.axb6+ Kxb8 (opět vynuceno) 3.b7 a černý je v nevýhodě tahu, musí zahrát 3...Kc7 a ztrácí věž 4.bxa8D.

Diagram 3: Chycení věže na volné šachovnici

(Henri Rinck, 1927 - bílý vyhraje)

Koncovka věže a jezdce proti věži je běžně remízová, a zde má černý za jezdce ještě 3 pěšce - jenže ti mu jen překážejí, omezují totiž pohyb černé věže.

Věž tedy napadneme 1.Kg2 Vh4 (ne 1...Vh5 pro 2.Jf6+) 2.Kg3 a ukazuje se, že věž nemá kam ustoupit - buď ji sebere některá z bílých figur přímo, nebo ji vezme jezdec pomocí vidličky (např. 2...Va4 3.Jb6+, atd.). Působnost tří bílých figur je úžasná, námětu se říká dominance.

Diagram 4: Složitější dobytí materiálu

(Tigran Gorgijev, 1929 - bílý vyhraje)

V předchozích příkladech byl průběh celkem vynucený a boj netrval dlouho. Ukážeme si nyní rovnocennější souboj obou protivníků.

Po celkem jasném 1.Sf6+ Kh7 2.Vg7+ Kh6 3.Vf7 Kg6 4.Vf8 se zdá, že bílý dosáhl svého a získá figuru. Černý ale nachází důvtipné 4...Jc6 5.Sxd8 Kg7 6.Ve8 Kf7 7.Vh8 (co jiného?) 7...Kg7 a chce opakovat tahy. Jenže přijde 8.Sf6+ Kxf6 a po 9.Vh6+ bílý napíchnutím získá jezdce.

Diagram 5: Nečekaný mat

(Charles Bent, 1993 - bílý vyhraje)

Ukázali jsme si výhru proměnou pěšce a ziskem materiálu, zbývá ještě příklad studie, končící matem.

V naší ukázce má sice bílý dvě figury navíc, ale jednu z nich hned ztratí. Bílý se ale může pokusit využít špatné pozice černého krále, tísněného i vlastními pěšci.

Studii řeší 1.Vf6 Vxc2 2.Vf8+ Ke7 3.Jd5+ Ke6 (vše vynuceno) a nyní úder jezdcem 4.Je3. Pokud napadená černá věž ustoupí, bílý dá poněkud nečekaně 5.Ve8 mat.

Diagram 6: Únik do teoretické remízy

(Břetislav Soukup-Bardon, 1953 - bílý remizuje)

Po 1.c7 Dxc7 sice materiální převaha černého není veliká, ale všechny bílé figury stojí velmi nešťastně a černý snadno vyhraje.

Bílý proto obětí obou figur odvleče černou dámu od pole c7 a přejde do remízové koncovky dámy proti střelcovému pěšci: 1.Jf5 Dxf5 2.Vh5 Dxh5 3.c7 teoretická remíza. Na 1...Dg8 jde 2.Kb7 remis - technická varianta. K úspěšnému řešení studií je někdy nutná dobrá znalost teoretických koncovek.

Diagram 7: Patová kombinace

(Florián Kovács, 1952 – bílý remizuje)

Častým námětem remízových studií jsou patové kombinace, většinou dosti skryté.

Zde je pat výsledkem trojího zavlečení černých figur, bílý to sehraje velmi rázně a přímočaře: 1.d8D+ Dxd8 2.fxe7+ Dxe7 (2...Kxe7 3.Sh4+) 3.Sc5 Dxc5 pat. To ale ještě není všechno.

Přesuneme-li černého jezdce na b1, je řešení jiné: 1.fxe7+ Kxe7 2.d8D+ Kxd8 (Dxd8 3.Sh4+) 3.Sb6 Dxb6 pat (3...Jc3+ 4.Ka5 remíza). Takové dvojici podobných diagramů se říká dvojník.

Diagram 8: Poziční remíza

(Josef Hašek, 1928 - bílý remizuje)

Některé studie končí postavením, kde sice černý má velkou materiální převahu, jinak naprosto dostatečnou k výhře, ale z nějakého důvodu tuto převahu nelze uplatnit. Sem patří pozice s opakováním tahů, různé pevnosti apod.

V naší pozici bílý nezabrání proměně černého pěšce, ale po 1.Vh8+ odvlečení 1...Kxh8 2.gxf7 gxf1D 3.g6 se ukazuje, že černá dáma svého monarchu nedokáže osvobodit kvůli hrozícímu f8D. Partie proto musí skončit remízou.

Diagram 9: Na závěr něco obtížnějšího

(František Richter, 1952 – bílý vyhraje)

Největším oříškem bývá někdy nalezení správné protihry černého. V poslední, řešitelsky značně obtížné ukázce s několika figurami na braní, je nejprve vynuceno 1.Jd3+ Kb5 a nyní musí ustoupit bílý střelec. Kam, to je otázka - správné je jen 2.Se6 (proč, uvidíme dále).

Najít ve vzniklé pozici skrytou obranu černého není vůbec jednoduché. Spočívá v tazích 2...Sd1+ 3.Kg3 (opět je nutno ustoupit jen sem) 3...f1D 4.Jxf1 Se2 a černý dobývá jednoho z jezdců. Po 5.Jb2 Sxf1 6.Kf2 je však střelec chycen a bílému už zbývá jen dát mat střelcem a jezdcem.