Diagram 1: Mat samotným střelcem

(Alexej Troickij, 1895 – bílý vyhraje)

Tato pozice je jednou z nejznámějších studií s matovým závěrem.

Řešení je prosté: 1.Sh6+ Kg8 2.g7 Kf7 3.g8D+ Kxg8 4.Ke6 tempo Kh8 5.Kf7 e5 6.Sg7 mat.

Ani jiné možnosti černého nespasí: 2...e6+ 3.Kd6 Kf7 (3...e5 4.Ke6 e4 5.Kf6 e3 6.Sxe3) 4.Ke5 Kg8 5.Kf6, nebo 2...e5 3.Ke6 e4 4.Kf6, vždy s výhrou bílého. Tyto varianty nepatří k cennému obsahu studie, dokazují ale správnost – čili korektnost – našeho řešení.

Diagram 2: Dobytí dámy

(Alexej Troickij, 1917 – bílý vyhraje)

Koncovka dámy s jezdcem proti dámě je za normálních okolností remízová. Přítomnost černých pěšců však černou dámu omezuje a bílý ji dokáže pomocí napíchnutí dobýt. K cíli vede série šachů, doplněná tichým tahem, bílý ovšem musí pečlivě vážit, který šach má dát.

Řešení: 1.Da3+ Kd2 2.Da5+ (musí krýt pole e1) 2...Kc2 3.Da2+ Kc3 (3...Kd3 4.Dc4+) 4.Jg3 Df8 5.Je4+ Kd3 6.Dd2+ Kxe4 7.De2+ Kf4 8.Df2+ s dobytím dámy. Na 4...Dh3 (Dd1) 5.Je4+ Kd3 6.Jf2+, 4...De1 5.Da5+, 4...Df3+ 5.Da3+, 4...Dd3 5.Je2+ atd., rovněž s dobytím dámy.

Diagram 3: Dobytí věže matovou hrozbou

(Leonid Kubbel, 1911 – bílý vyhraje)

Pokrýt pěšce tahem 1.Sh4 bílý nemůže kvůli silnému 1...Kb3. Bílý ale využije skvělé souhry svých figur a špatného postavení černého krále k dobytí věže pomocí matové hrozby a všudypřítomných jezdcových vidliček.

Řešení: 1.Jd6 Vxe7 2.Jc4+ Kb3 3.Ja5+ Ka3 a nyní tiché 4.Sf2 s hrozbou 5.Sc5 mat. Po jejím krytí pak vyjdou zmíněné vidličky: 4...Ve5 5.Jc4+, nebo 4...Kb4 5.Jxc6+, vždy se ziskem věže.

Diagram 4: Proměna pěšce

(Henri Rinck, 1911 – bílý vyhraje)

Proměnu svého pěšce prosadí bílý jednoduchou obětní kombinací s ideou zavlečení bílé věže do vidličky, tentokrát pěšcové. Nestačí 1.Sf5+ Kh4 2.e7 Vh8 3.Ve2 Kg5+ 4.Kg2 Ve8 s dalším 5...Kf6 a dobytím Pe7.

Řešení: 1.e7 Kg4+ 2.Kg2 Ve6 3.Ve2 (první zavlečení) 3...Vxe2 4.Se4 (druhé zavlečení) 4...Vxe4 5.f3+ Kf4 6.fxe4 a vyhraje. Hra černého je v podstatě vynucená.

Diagram 5: Echové paty

(Jindřich Fritz, 1961 – bílý remizuje)

Studie „klasického“ typu vznikaly samozřejmě i v pozdějších letech, a občas se nějaká objeví i nyní. Jde však spíše o výjimky, protože jakákoli nová skladba by měla být originální.

Řešení: 1.h6 Vg8 2.exf7 Vf8 3.e6 b6 4.Kb7 Kc5 5.e7 Vxf7 6.Ka6 Vxe7 pat, druhá varianta vznikne po jiných ústupech věže, například 1...Vg1 2.exf7 Vf1 3.e6 Kc6 4.f8D Vxf8 5.e7 Vg8 (5...Ve8 je ihned pat) 6.e8D+ Vxe8 pat. (Chybné by bylo 3...b6 4.Kb8 Kc5 5.e7 Vxf7 6.e8D a bílý dokonce vyhraje.) Oba paty jsou stejné, jen posunuté o jednu řadu – tvoří tzv. barevné echo.

Diagram 6: Pat v pěšcovce

(Alexej Troickij, 1923 – bílý remizuje)

Patové motivy se v pěšcových koncovkách vyskytují docela často. Ovšem pat uprostřed šachovnice je hodně neobvyklý. Jeden z nejslavnějších ruských skladatelů klasické éry ho předvádí v přirozené pozici a dokonalé formě.

Řešení: 1.Kb4 Kg8 2. Kc5 Kf7 3.Kd6 Ke8 4.c5 Ke8 5.f6 gxf6 pat. Další možnosti černého vedou k méně zajímavým, pouze technickým variantám: 3...Kf6 4.Kxd7 Kxf5 5.Kxc6 g5 5.Kb7 g4 6.c5 atd., 1...d6 2.Ka5 Kh7 3.Kb6 d5 4.cxd5 cxd5 5.Kc5 Kh6 6.Kxd5 Kg5 7.Kg5 remíza.

Diagram 7: Přechod do remízové koncovky

(Sergej Kaminer, 1927 – bílý remizuje)

Tuto pozici se dvěma spojenými volnými pěšci navíc by za normálních okolností černý lehce vyhrál. Bílý se však zachrání vtipným mezitahem, kterým partii převede do jasně remízových vod.

Řešení: 1.Vc3+ Kb5 2.Vxc6 Vg1 3.Sf3 Vg3 4.Ke2 Vxf3 5.Vh6 a jak po 6...gxh6 7.Kxf3, tak i po 6...Vf7 (nebo Vg3) 7.Vxh7 je pozice jasná remíza.

Diagram 8: Věčný šach

(František Prokop, 1923 – bílý remizuje)

Záchrana věčným šachem nepatří ve starších studiích k příliš častým námětům, je ale většinou dost neočekávaná.

Studie českého skladatele se řeší takto: 1.Vf6 (proměně pěšce zabránit nešlo, nyní hrozí 2.Jf4+) 1...e1D (na 1...Jh5 přijde 2.Jc7+ Kd4 3.Ve6 remíza) 2.Jf4+ Kd4 3.Vd6+ Kc4 4.Vc6+ Kb3 (Kb5) 5.Vb6+ a ukazuje se, že černý král šachům věže neunikne. Po jeho vstupu na pole c5 nebo e5 přijde vidlička Jd3+, po vstupu na e2 vidlička Jg2+, a po vstupu na e4 napíchnutí Ve6+.

Diagram 9: Neočekávaný pat

(Leonid Kubbel, 1907 – bílý remizuje)

Tato studie svým pojetím značně předbíhá dobu svého vzniku a ukazuje již složitější boj. Že půjde o patový závěr, by asi v pozici diagramu hádal málokdo.

Po úvodním 1.Vg7 hrozí bílý matem a černý musí svou dámu odevzdat. Protože 1...Dc2 2.c7+ Dxc7 Kxc7 je nezajímavé, hraje černý 1...Dxg7 2.Jxg7 h2 a postaví si dámu novou. Po 3.c7+ Kxc7 4.Je8+ Kb7 (jinak by přišlo 5.Sc6) však přijde závěrečná patová kombinace 5.Sd3 h1D 6.Se4+ Dxe4 7.Jd6+ Jxd6 pat.

Diagram 10: Opravdová klasika

(Alexandr a Kirill Saryčevové, 1928 – bílý remizuje)

Jedna z velmi slavných studií předvádí pochod krále po diagonále, kterým bílý sleduje současně dva cíle – chycení černého pěšce a hrozbu prosazení pěšce vlastního. Jde vlastně o stejné téma jako ve slavné pěšcové studii Richarda Rétiho, úvodní tah řešení je ale skoro neuvěřitelný.

Řešení: 1.Kc8 (odchází ze čtverce pěšce b7 a blokuje pole proměny vlastního pěšce) 1...b5 2.Kd7 b4 3.Kd6 (hrozí c8D) 3...Sf5 4.Ke5 (napadá střelce) 4...Kg4 (nebo ústup střelce) 5.Kd4 a král je ve čtverci pěšce b4, po 5...b3 6.Kc3 Se6 přijde 7.c8D Sxc8 8.Kxb3 remíza.