Diagram 1: Superminiaturka

(Samuel Loyd, 1871 – mat 3. tahem)

Ani řešení trojtažky s pouhými pěti kameny nemusí být snadné. Černý má jediný možný tah 1...g5, po kterém ale bílý dvojtahový mat zjevně nedá. Jediné pole, odkud lze po 1...g5 dát černému mat, je pole h7, zkusíme tedy táhnout dámou tak, aby na toto pole „viděla“.

Po zjištění, že pokusy 1.De4 i 1.De7 k cíli po 1...Kg5 nevedou, bychom měli najít správné 1.Da7 (tempo) Kg5 2.Df2 (opět tempo) Kh5 3.Dh4 mat. Druhá varianta je 1...Kh6 2.Kg4 g5 3.Dg7 mat. Po 1...g5 vyjde hned 2.Dh7 mat, což ovšem k cennému obsahu úlohy nepatří.

Diagram 2: Ještě jedna tempovka

(Hermann Bartels, 1934 – mat 3. tahem)

I zde může tahat jenom černý pěšec, tempové založení úlohy se proto nabízí. Po 1...b5 vede k cíli celá řada vyčkávacích tahů, ovšem co na 1...b6? Zkusíme-li po 1...b6 udělat dva tahy po sobě, měli bychom objevit možný úvodník 1.Sf3 s pokračováním 1...b6 2.Sb7 b5 3.Va6#, 2...Kb5 3.Va5#. Na 1...b5 teď vychází už jenom 2.Se2 b4 3.Vh6#, ale nemáme nic po 1...Kb5.

Řešením je 1.Sa6, po kterém pole b5 zůstává kryto. Varianty uvedené výše se po úvodníku změní na 1...b6 2.Sb7 a 1...b5 2.c3 tempo b4 3.cxb4, přibude ještě 1...bxa6 2.Kc4 Ka4 3.Vxa6 mat.

Diagram 3: Česká trojtažka

(Miroslav Havel, 1913 – mat 3. tahem)

Zejména v první polovině minulého století vládla ve světě šachové skladby česká škola úlohová. Úlohy v českém stylu obsahují několik her, končících modelovými maty – každé pole v matové síti je kryto nebo blokováno pouze jednou a v matu musí hrát všechny bílé figury.

Řešení: 1.Je4, hrozí 2.Df6+ Kxe4 3.Dxe6, 1...Je1+ 2.Kh3 Jxc2 3.Jg3, 1...Kxe4 2.Dd4+ Kf5 3.Df4, 1...Kg4 2.Sd1+ Kf5 3.Jg3 mat. Zbývající hry 1...Jf4+ 2.Kf3 a 1...Sg8 2.Jg3+ modelovými maty nekončí a k cennému obsahu úlohy se nepočítají, jejich odhalení však může dát dost práce.

Diagram 4: Strategická trojtažka

(Marsil Gafarov, 1968 – mat 3. tahem)

Námětem další úlohy jsou několikanásobné oběti bílé dámy a bílého jezdce, při kterých se střídá druhý a třetí tah bílého. Obsah je velmi bohatý a řešení proto uvádíme jen do 2. tahu bílého, jak je ostatně zvykem v tisku i na řešitelských soutěžích.

Po úvodníku 1.Ke2 hrozí 2.Sg3 s dalším 3.Se1 mat (nebo 2...exd3+ 3.Dxd3 mat). Úloha má 9 dalších variant: 1...Dxa6 2.Se5+, 1...Jc6 2.Dc4+, 1...Je6 2.Jxe4+, 1...Vxa6 2.Jxe4+, 1...Vxf6 2.Dc4+, 1...Ve6 2.Dxa3+, 1...c4 2.Jxd5+, 1...d4 2.Dxa3+ a 1...Sh7 2.Se5+.

Diagram 5: Logická trojtažka

(Gerard Bouma, 1984 – mat 3. tahem)

Zde se již objevují prvky školy logické, jejíž doménou jsou hlavně úlohy vícetahové. Logické úlohy pracují s postupným oslabováním pozice černého, většinou pomocí jednotahových hrozeb.

V naší úloze jsou matové hrozby 1.Ja3, 1.Jd2 a 1.Je5 kryty třemi černými figurami, bílý je ale přece jen realizuje. Po 1.Sc6 hrozí 2.Dxa6+ Kc5 3.Db5 mat, černý se brání uvolněním pole v matové síti tahy dámy. Na 1...Db8 jde 2.Je3+ Sxe3 3.Ja3, 2...Vxe3 3.Jd2 a 2...dxe3 3.Dc3, na 1...Df4 2.Jd2+ Dxd2 3.Ja3 a konečně na 1...Dg3 2.Ja3+ Dxa3 3.Je5 mat.

Diagram 6: Římská idea

(Lev Lošinskij, 1962 – mat 3. tahem)

Bílý má v pozici několik pokusů s dvojí hrozbou, které ale černý pokryje. Například po 1.Jd2 hrozí 2.Ve4 a Jf3 mat, pokus vyvrací 1...Sd5. Obdobně 1.Je3 Sxe6, 1.Jh2 Sd1 a 1.Jg3 Sc2.

Úvodníkem 1.Ke7 (hrozí 2.Vg4 a 3.Sd4 nebo Sd6 mat) vynutí bílý takovou změnu pozice, že obdobná obrana po stejném útoku bílého nevychází. Po 1...Sd1 již vyjde 2.Jd2 (hrozí 3.Ve4) 2...Sc2 nebo Sf3 3.Jf3 mat. Obdobně 1...Sc2 2.Je3 (hr. 3.Jg4) 2...Sd1 3.Vf5, 1...Sd5 2.Jh2 (hr. 3.Jg4) 2...Sxe6 3.Jf3 a 1...Sxe6 2.Jg3 (hrozí 3.Ve4) 2...Sd5 3.Vf5 mat. Tak zvaná "římská idea".

Diagram 7: Novostrategická trojtažka

(Ivan Storoženko, 1994 – mat 3. tahem)

Hlavní varianty řešení jsou 1.Jh6 (hrozí 2.Vd4+ Ke5 3.Ve4 mat) 1...Se3 2.Df3+ Kxf3 3.Vd2 mat, 1...Ve3 2.Dxf4 Kxf4 3.Vf5 mat. V obranách se černá věž a střelec navzájem přerušují na poli e3, a současně toto pole blokují. Bílý oslabení využije hezkými oběťmi dámy.

V pozici diagramu jsou však na stejné tahy připravena jiná pokračování: 1...Se3 2.Jg6+ fxg6 3.Df5 mat, 1...Ve3 2.Vd4+ Kxf5 3.Dxf5 mat. Úloha tedy, kromě zajímavých kombinací, obsahuje i téma záměny her. (Doplňkové varianty jsou 1...Jd6+ Vxd6+ a 1...Jc3 2.Dc2+).

Diagram 8: Všeproměna

(Marsil Gafarov, 1965 – mat 3. tahem)

V této úloze je zpracováno téma proměny pěšce ve všechny čtyři figury – dámu, věž, jezdce a střelce. To se samozřejmě v partii stát nemůže, ale zkuste takové postavení vymyslet!

Zkontrolujte si sami, zda – a proč – jsou jednotlivé proměny skutečně jednoznačné, stojí to za to.

Řešení proto uvedeme jen do druhého tahu: 1.Sg6 tempo 1...Kc5 2.e8D+, 1.Kc7 2.e8V, 1.Kc6 2.e8J a 1...Ke5 2.e8S.

Diagram 9: Téma – obtížnost

(Samuel Loyd, 1883 – mat 3. tahem)

Některé úlohy nemají za cíl nic jiného než potrápit řešitele.

Mistrem podobných šarád byl Američan Samuel Loyd a jednu z nich vidíte před sebou. Zkuste uhodnout jen úvodník a hrozbu, většina variant milovníka šachové krásy stejně moc nepotěší.

Úlohu řeší neuvěřitelné 1.Ve1 s hrozbou 2.Je3+ Kb3 3.Vxb1 mat (nebo 2...Kd3 3.Dd5 mat), za zmínku dále stojí 1...dxe1D 2.Jd6+ či 1...Vxd1 2.Da4+, ostatní varianty jsou dost nepřehledné.