Diagram 1: Poslední tah?

(Hugo August a spol., 1924)

Nejprve musíme zjistit, kdo je v pozici diagramu na tahu. Černý to být zjevně nemůže, protože v tom případě by poslední tah musel udělat bílý, a ani pěšci, ani král táhnout nemohli.

Hledáme tedy tah černého. Věž ani pěšec táhnout nemohli, král mohl na a3 táhnout jedině z b4. Takže poslední tah je 1...Kb4-a3.

Všechno? Ale samozřejmě, že ne. Podívejme se na další diagram.

Diagram 2: Dokončení řešení diagramu 1

Tah 1...Kb4-a3 je tedy jasný. Ale co předtím zahrál bílý? Z kamenů na diagramu nemohl hrát žádný, hrající bílá figura tedy musela ze šachovnice zmizet. To znamená, že bílý musel táhnout jezdcem na a3, ať už z pole b5 nebo z c4.

Poslední tah v pozici diagramu 1 může proto být jedině 1...Kb4 x Ja3.

V retrográdních problémech je zvykem psát tahy plnou notací a zapisovat i braný kámen soupeře.

Diagram 3: Kde stál bílý král?

(Raymond Smullyan, 1957)

Představme si, že bílý právě udělal tah, ale poté nechtě srazil svého krále ze šachovnice. Kam ho má postavit? Problém vyřešíme, pokud zjistíme, jakým posledním tahem pozice diagramu vznikla.

Černý král stojí v šachu, který musel být zjevně odtažný. Odtažný šach mohl dát jedině bílý král, ale odkud? Na c2 podle pravidel nesmí a na b3 by stál ve dvojšachu.

Jak ale takovýhle dvojšach vznikl? Podívejme se opět na další diagram.

Diagram 4: Dokončení řešení diagramu 3

Dvojšach králi na b3 mohl vzniknout jedině tak, že na b4 stál černý pěšec a na c2 pěšec bílý. Na našem dalším diagramu vidíme jedinou pozici, ze které mohl vzniknout diagram 3 i s chybějícím králem, a to tahy 1.c4 bxc3 e.p.+ 2.Kxc3.

Odpověď na otázku u diagramu 1 tedy zní takto: chybějící bílý král stál na poli c3.

Braní mimochodem je u podobných problémů používáno velmi často, složitější příklad si ukážeme na diagramech 10 a 11.

Diagram 5: Složitější příklad

(Luigi Ceriani, 1951 - poslední tah?)

Zamyslíme-li se nad posledním tahem černého, zjistíme, že nemohl táhnout žádný kámen, stojící na šachovnici. Bílý tedy musel posledním tahem sebrat nějakou černou figuru, a to na poli h8. Věž, střelec (vzniklý proměnou pěšce) ani jezdec to být nemohli, zbývá tedy černá dáma.

Naposled tedy táhl bílý a jeho tah byl 1.Kg8 x Dh8.

Úvaha je lehce zjednodušená, je nutno vyloučit i tah s braním černé figury na f8, totiž Pg7xf8.

Diagram 6: Důkazová partie

(Ernest Mortimer, 1991 - důkazová partie, 4 tahy)

Oblíbeným typem retrográdního problému je sestavení nejkratší partie, kterou ze základní pozice vzniklo postavení diagramu. Při této tzv. důkazové partii samozřejmě obě strany musí spolupracovat podobně, jako v pomocných matech.

Tři chybějící černé kameny musel sebrat bílý jezdec g1, kterého poté sebral černý někde na osmé řadě. Vtipem naší čtyřtahové partie je přesun černého jezdce z g8 na b8: 1.Jf3 e5 2.Jxe5 Je7 3.Jxd7 Jec6 4.Jxb8 Jxb8.

Diagram 7: Další důkazová partie

(Valerij Surkov, 1997, pozice A)

Také zde se máme dostat ze základní pozice do pozice diagramu co nejkratším počtem tahů. Je zřejmé, že bílý pěšec dojde na a6 jen pomocí dvojího braní, ovšem černý se musí zbavit tří kamenů. Takže jeden z nich musí sebrat jiná bílá figura. Která to asi tak může být?

Řešení: 1.a4 b5 2.axb5 Ja6 3.Vxa6 Sb7 4.Va1 Sa6 5.bxa6. Vtipný je třetí tah černého, kterým jeho střelec ztratil potřebné tempo. Úloha má ještě pokračování – dvojníkovou pozici na dalším diagramu.

Diagram 8: Dvojníková pozice

(Valerij Surkov, 1997, pozice B)

Tato pozice vznikla z pozice diagramu 8 přemístěním Pa6 na a5.

Řešení je podobné, jen tempo musela ztratit pro změnu bílá věž: 1.a3 b5 2.Va2 b4 3.axb4 Sa6 4.Vxa6 Jc6 5.Va1 Ja5 6.bxa5.

Paradoxem je, že zatímco pěšec na a5 stojí blíž původnímu poli než na diagramu 8, řešení je naopak o tah delší.

Diagram 9: Částečná retroanalýza

(W. Langstaff, 1922 - mat 2. tahem)

Někdy není vůbec zřejmé, že řešíme retrográdní úlohu. V naší dvojtažce je skrytý problém – může černý v pozici diagramu udělat rošádu? Jestliže ne, zahrajeme 1.Ke6 a černý nepokryje 2.Vd8 mat.

Ale co když rošáda možná je? V tom případě by černý po 1.Ke6 zahrál 0-0 a mat by nedostal. Jestliže ale černý králem ani věží netáhl, musel posledním tahem černého být jedině tah g7-g5 a v tom případě úlohu řeší 1.hxg6 e.p. (hrozí 2.Vd8) 0-0 2.h7 mat.

Diagram 10: Poslední tři tahy?

(Nenad Petrovič, 1954 - posledních 6 polotahů?)

Ukázku složitějšího zpětného „rozmotávání“ pozice si jenom přehrajeme, zdůvodnění by bylo poněkud obsáhlejší.

Šachy černému králi opět musely být odtažné, ve hře je tedy zase braní mimochodem. Konečnou pozici analýzy a celé řešení uvidíte na dalším diagramu.

Diagram 11: Dokončení řešení diagramu 10

Pozice diagramu 10 vznikla z diagramu 11 následujícími 6 polotahy 1...f5 2.exf6 e.p.+ Kxf6 3.d5+ e5 4.dxe6 e.p.+.

Pro ilustraci složitosti vrcholných retrográdních problémů poznamenejme, že rekordní problém tohoto typu má 55 jednoznačných zpětně určených polotahů.